Má to hloubku?
Aneb Písání Džona Lemouna

Veřejná (v čase a prostoru proměnná) LABORATOŘ Džona Lemouna je netradiční inscenační projekt rozžívající jedinečné prostory.

Dětským periskopem zvědavosti, hravosti i drzosti na obhlídce legend. Kdo je Džon Lemoun? Je chytřejší, než se dělá? Má brýle, tak by to bylo možné. A je to kumšt? Má to něco do sebe? Je to umění? Má to skryté významy? Má to hloubku? Vyzvrací to všechny negativní zprávy o tom, že Lemoun je cvak? Má vtip přesný jako smrt. Však podleh´ smrti v cíli. Nic z toho nedává smysl, ale vypadá to legračně a pak to možná stačí. 

Dobrodružné pátrání po stopách Džona Lemouna můžete uskutečnit i vy. Pokud vám ovšem nevadí, že vtip prdne jako ulitý, ale JE TO UJETÝ ... 

Taneční studio Light je samo o sobě trochu legendou. Zaměřuje se na tvorbu pro děti a dospívající, při které se ale pobaví, poučí, rozesmějí a zamyslí i dospělí diváci. Soubor založila a vede Lenka Tretigová, která našla unikátní způsob, jak pracovat s dětmi tak, aby je to bavilo, a současně si osvojovali hodnoty důležité pro jejich osobnost, vztahy a život. TSL je rozkročeno mezi amatérským a profesionálním světem. Spolupracovníky, kmenovými členy jsou i profesionální umělci a umělkyně, často dřívější dětstští členové*ky studia. TSL je skutečný generační organismus, v němž se péče, komunikace, tvorba a svoboda potkávají s tématy důležitými pro nás všechny.

  • Scénář, režie, výprava: Lenka Tretiagová a kolektiv

  • Výtvarná spolupráce: Hana Přikrylová a kolektiv

  • Hudební spolupráce: Kateřina Hodková, Monika Drdová, Jaroslav Kořán, Ondřej Galuška, Anna Tretiagová a kolektiv

  • Pohybová spolupráce: David Králík, Anna Šefrnová a kolektiv

  • Hudba: hudební složka se inspiruje dílem a mírovými myšlenkami Johna Lennona

  • Projekt podpořili: Hlavní město Praha, MK ČR, ZUŠ Popelka

  • Premiéra 14. 10. 2023 Vila Klikovka v rámci festivalu 4+4 dny v pohybu

Recenze:

Óda na Lemouna - byla jsem upřímně uchvácená koherentností celého počinu, kdy byl smysluplně zaplněn prostor po celý čas a divákovi byly nabídnuty klidné prostory k reflexi i pro zábavu. Podařilo se propojit výborné scénky z povídek pomocí dětských hlav a psychadelických postav v prostoru na schodech a chodbách. Soudržnost byla o to obdivuhodnější, že bez ohledu na věk, každý měl v prostoru a záměru inscenace neopomenutelné místo. S velkým “chapeau” a díky za nádhernou zkušenost, Magdalena Fiřtová

Imerzivní divadlo je náročná disciplína - jak to zařídit, aby si zážitek odnesl každý divák, bez ohledu na to, jakou “trasu” zvolí? U Písání Džona Lemouna se to díky nasazení všech účinkujících podařilo. I kdyby někdo propásl krutý, ale nesmírně zábavný vánoční příběh, velmi sugestivní řádění much nebo mu úplně uniklo investigativní pátrání po Lemounovi, pořád tu byla kapela, která během večera přehrála snad všechny zásadní hity Beatles, parta zpívajících a křepčících hipísáků, kteří dokázali rozhoupat podlahu v jednom ze sálů, skvěle zabydlená - jindy strohá - budova státní školy a taky ložnice Lennonových, které dominovaly nápisy BED PEACE a HAIR PEACE a kam se dalo pro trochu pacifiistického filosofování a pěknou písničku zajít kdykoli. Právě tady získávalo veselé a energické divadlo ve světle aktuálních událostí důležité podtóny: to, že postelový John Lennon působí jako naivní snílek, není jeho chyba. Jeho ideály byly a jsou v pořádku a stojí za to si je připomínat i po 55 letech. Díky TSL, že jsme to mohli udělat tak osvěžujícím způsobem. Publicistka Lucie Fialová

Osobní dopis interpretům a tvůrcům:

Dovolte mi prosím vyjádřit pár slov z jedinečného dne, který jsem díky vám prožil. Dojmů je mnoho, což je jasný. Málokdo jiný měl možnost vidět Lemouna 4x za sebou na 4+4 dnech v pohybu. Jako hlavní a první dojem vám chci vyjádřit obdiv.

Lence za její výdrž. Mnoho z nás by se na to už dávno vydláblo, ne-li hůře. Jak to dělá, nechápu, ale dává to!

Vám všem za neuvěřitelnou sérii pěti hraní během 24 hodin. Obrovské nasazení, profesionalitu, výkony, humor, soustředění a oddanost věci při přípravě, během hraní, ale i potom, když se uklízí.

Když jsem začínal hrát divadlo, trvalo vždycky tak 12-14 hodin vše nachystat, pak se hodinu hrálo, dvě hodiny balilo a několik dalších hodin jelo zpátky. Už tehdy jsem si definoval, že divadlo je něco jako mandala. Hodně dlouho trvá, než se vyrobí...a pak zmizí. Stejně tak to bylo v tu sobotu. Něco neopakovatelného, i kdyby se to zkusilo znovu, 4x už to nebude.

Fascinujete mě jako soubor už určitě 13 let a nejvíc tím, že ještě stále dokážete vymýšlet nové formáty a představení, jaká jste dosud nedělali.

Lenon/moun je jedním slovem úlet.

Miluju imerzivní divadlo a viděl jsem celkem tři (včetně vás). Mám z každého takového představení hluboký pocit, že jsem byl součástí života postav i příběhu. Právě díky tomu, že zachycuji jen fragmenty a zbytek si musím nějak představit. Lemoun nemá jasný příběh, takže o to víc se do mně zapsaly nálady, dojmy, emoce - a to je v dnešní doslovné a popisné době, kdy se dá všechno najít, vyfotit a natočit - úchvatný. Můj silný dojem je nostalgie, což je pro mně osobně jedna z nejsilnějších divadelních emocí. Beatles, šedesátky, revoluce, protest, láska, mír. Díky vám jsem si uvědomil, že tyhle myšlenky jsou tu stále. Že odkaz Beatles promlouvá dál, i k vaší generaci. Stejně jako kdysi ke mně. Že jsou to myšlenky jaksi naivní a prosté tváří v tvář brutalitě světa, ale to neznamená, že nejsou hluboké. Jsou, velmi. Moc díky a ještě dvakrát.

Robert Janč, tanečník, herec, mim, zdravotní klaun.